Chudomil Brzobohatý se rozhoduje

Je-li Vám víc jak čtyřicet nebo spíš už padesát, přemýšlíte, co budete dělat dál. Rozhlížíte se po šanci pro poslední začátky, protože se bojíte, že později už na všechno rezignujete a nebudete mít sílu cokoliv měnit. Pubertální děti jsou rády, když nejste doma a nevidí Vás. Vlastně, když potřebují peníze, tak si s Vámi dají milostivě kafe.

Chudomil seděl téměř jako každý večer s manželkou u televize. Přiblblý seriál kdo ví z jaké zahrady dávno nevnímal a hlavou mu táhly znepokojivé myšlenky: „To, že jsem tlustej ještě neznamená, že jsem taky blbej. Měl bych se přece ještě o něco pokusit. V tomhle věku se už kácí i v našem lese a kdo ví, kdy na mě přijde řada.“ Večery byly k nerozeznání jeden jako druhý a najednou, kde se vzala tu se vzala, z televize vystrčila růžky KRIZE. Den co den reportéři omílali, o kolik padal nějaký index v Americe a o kolik spadlo něco v Asii, v Evropě a taky v Austrálii. Až se jeden divil, že vůbec žije a má co do huby. Chudomil při sledování zpráv a vyděšených obličejů redaktorů jenom nechápavě zíral. Sledoval podivné červené šipky a nevěděl, co znamenají. Už mu bylo jasné, že rodinné úspory v akciových fondech mizí v nenávratnu a místo dlouho plánované dovolené na ostrovech v Pacifiku pojedou zase jenom na chalupu. „Hm, ale dlouhodobě budu přece v zisku, do důchodu mám ještě víc jak deset let,“ pomyslel si. „Není tak zle.“ Ale bylo. Na konci roku jeho fond ztratil 56% ze své hodnoty.

To už znervóznilo i Chudomila Brzobohatého. Jako člověk se zdravým úsudkem nepředpokládal, že když svěří renomovanému fondu peníze, tak o polovinu přijde. „Prodělat tolik peněz zvládnu taky,“ pomyslel si. „A nepotřebuju na to ani žádné ekonomické školy. Kdybych začal místo čučení na bednu číst knížky o akciích, mohl bych třeba prodělat míň.“ A od myšlenky nebylo daleko k činu. Cestou z práce zašel do knihkupectví, doma začal pátrat na internetu. Nevěděl jak do toho, kde vlastně začít a jak udělat první krok. V knihkupectví si koupil knížku od Kiyosakiho a ještě jednu knížku o akciích. Na internetu objevil záplavu knížek s tématem finance a investování, ale protože neuměl anglicky, jeho výběr byl dost omezený. Chudomil si povzdechl, že čtrnáct let ruštiny bylo k ničemu. Stejně se jí tenkrát nikdo nechtěl učit. Naštěstí z ní byl na vysoké škole jenom zápočet a ještě k tomu formální. Před 20 lety mu kdosi řekl, že se anglicky trochu domluví tak za dva roky a to se ještě bude muset hodně učit. Tehdy lenost vyhrála a Chudomil se na jazyk po půl roce vykašlal. Teď by se mu angličtina hodila a jak. Každopádně od té doby nevěřil nikomu, kdo tvrdil, že lze něco na slušně úrovni zvládnout za krátkou dobu. Svým dětem, které si pořídily knížku „Italsky za tři měsíce“, se smál. Chudomil realisticky počítal minimálně s rokem nebo dvěma tvrdé práce a studia než se naučí obchodovat na burze. „Hin sa ukáže, kdo z nás – hlavně abych nepotkal nějakého Lammingera. Nebo Lomikara. “

[STARŠÍ ČLÁNKY]